Uzrál čas, sebevědomí, myšlenky, peníze, děti, technologie a v září 2020 jsem si začala tvořit knihkupectví, sama a podle sebe.
Vzrušující proces zakládání nejmenší firmy na světě, kterým by si měl každý projít jako součást maturity nebo výučního listu. Nutná podmínka získání diplomu. I kdyby to nemělo fungovat, kdybys měl prodat jeden chleba nebo posekat sousedovi zahradu a koupit si za to pivo. Hezky nedokonale, s chybami, zamýšlet se, přetvářet, dávat tomu svýmu malýmu dílku tvar. První, druhej, kolikátej budeš chtít.
Samozřejmě k tomu budeš potřebovat nějaký peníze, abys sebe, popřípadě vás víc, uživil. Bez toho to nejde. Ale k samotné tvorbě nepotřebuješ dneska moc a to je osvobozující, až trochu strašidelný. Protože těch, kteří uspěli s novým projektem je spousta a mají to hezčí a promyšlenější a jsou úspěšnější.
Ale tohle je tvoje. Tvůj prostor, který nabízíš ostatním, aby ho s tebou sdíleli, pokud se jim líbí a chtějí.
A tak hledám inspiraci a přemýšlím, jak a co se líbí mně a co mi chybí a kde jaký knížky, kdo a jak nabízí a jak knihkupectví vypadají, a co kdo čte a poslouchá třeba za hudbu. A vytvářím prostor, kterej bych chtěla najít, svoje oblíbený knihkupectví, kde otevřu knížku, kterou teď hledám, bude mi tam dobře, dám si třeba čaj nebo vodu s citrónem, v létě příjemnej stín a v zimě útulno. V barvách, světle a jednoduchosti. Se sofa, hudbou a fajn knihkupcem.
Online.
Zatím.
Michala,
#Beletrio