Domů? Cesta domů vede odněkud a vede někam. Pro někoho představuje domov místo, pro jiného lidi, pro všechny pocit bezpečí. Čím je pro ty, které se dostaly do vězení, a kdo vlastně jsou? Trestáme je nebo převychováváme? Ženské vězeňství je odlišné od toho mužského. Většina odsouzených byla sama obětí, většina vyrostla nebo žije v prostředí, kde bití je normou. Většina je poznamenána nepřítomností nebo fatální přítomností otce. Většina je manipulovatelná k alkoholu, drogám a ke krádežím. Většina má děti, říká, že je miluje, ale nedokáže se o ně postarat. Mnohé trpí ztrátou citlivosti. Pro mnohé je lítost výhodný nástroj. Ale pak v té vší temnotě zasvítí světlo. To jsou autentické osudy bývalých vězeňkyň.
Kniha vychází s dokumentárními fotografiemi Karly Zoufalé a předmluvou Jiřího Gajdoše, který dvacet let působil v  bezpečnostních složkách a posledních deset let se věnuje prevenci kriminality a sociálního vyloučení.
 
"Jako malý děcka sme dycky odpoledne stávali s bráchó a záclonó a čekali, kdy přijede autobus s lidma z práce. Drželi sme se za ruce a šuškali si: "Ladičku, ať už tatínek nikdy nepřijede. Ať ho něco přejede. Ať umře." Tak jsme se modlili. Opravdu. On přijel, přišel do kuchyně: "Tak co je taky?! Máte všecko ukluzený?" Bála sem se, jenom sem ho viděla."
(ukázka z knížky)
 
Martin Nodl, Lidové noviny: Z české prózy má fascinující hloubku a někdy jen stěží snesitelnou upřímnost kniha Kamily Hladké Domů? Příběhy bývalých vězeňkyň, kterou rovněž v úchvatném grafickém zpracování vydalo nakladatelství Dcera sestry.