Klub osamělých rváčů. Hlavní hrdina, přezdívaný Vandam, vypráví příběh svých životních soubojů s městem, nedávnou minulostí a rodinnými démony. Drsná a zároveň melancholická novela ze sídliště, kde lidé a domy vzdorují přírodě i neodvratnému zániku. Nový Rudiš zasáhne čtenáře přímo na solar. Inspirováno skutečnými událostmi.
„Vždycky může vyhrát jen jeden. Takhle a ne jinak funguje svět. A když zkusíš někoho zmlátit, tak pochopíš, jak to funguje a nebudeš mít už potřebu dál pátrat a tápat. Někoho poučíš o životě a sám budeš taky poučenej.“
Recenze:
Tři akordy pro Vandama
„Rudiš ubral na postmoderních kompozičních finesách a přidal na tempu vyprávění. Vzdušná sazba knížky připomene na první pohled báseň v próze. Krátké holé věty jsou zalamované jako verše, text letí po stránkách až s jistou bezohledností dravé řeky, nicméně nikoli bezúčelně: novela silně a suverénně mohutní – a graduje.“
— Radim Kopáč, TÝDENÍK ROZHLAS, 9.7.2013
„Adolf Hitler mi zachránil život,“ tak otevírá Jaroslav Rudiš brilantní příběh.
Nejnovější próza Jaroslava Rudiše, která vyjde zítra, se jmenuje Národní třída. Člověk při čtení zažívá dva extrémní pocity: zhnusení a nadšení. První způsobuje hodnotový žebříček hlavního hrdiny, jeho životní styl i prostor, v němž se děj novely odehrává. Druhý brilance, s níž to Rudiš trefil, dokumentárnost, s jakou mizérii popsal. (90 %)
— Klára Kubíčková, MF DNES, 12.6.2013
O válečníkovi z českého paneláku
„Vandam je hodně bizarním vypravěčem a celých téměř sto padesát stran knihy je jeho pozoruhodným a v jistém smyslu poučným monologem. Ať totiž čtenář chce či nechce, působí jako hodně brutální, zprohýbané a pomlácené zrcadlo naší současnosti. A v tom je právě síla této knihy.“
— Jan Brabec, ČESKÁ POZICE, 5.7.2013
Národní třída
Dokáže se z nadhledu podívat na náš svět a vybrat si postavu, až to děsí. (...) Nabízí obraz ostrý jako břitva, kdy jde hrůza trochu z Vandama, určitě však víc z těch, kteří ho přemohou. Hodnocení 85 %
— František Cinger, Právo, 15.6.2013
Bojovník z pražského sídliště
(...) Není to vyloženě antihrdina (byť v závěru zjistíme, že původně oním antihrdinou byl a možná právě to v něm zůstává jako největší trauma), ale potkat v hospodě by se s ním čtenář nechtěl. Rudiš ho vykresluje barvitě a zaujatě, obraz šlachovitého podmračeného týpka naskočí velmi rychle a pak je doplňován detaily, jakkoliv se občas musejí luštit z náznaků nespolehlivého a místy tajnůstkářského vypravěče. Ze stránek čiší jeho permanentní rozčilení nad světem i nad sebou samým a okamžitá připravenost k výpadu; Vandam je vždycky ve střehu. (...) A pod zběsilým tempem jeho vyprávění lze objevit i jistou hrubou poezii. Není to romantika sympatických „lůzrů“, jaká dosud oslovovala Rudišovy fanynky, ale - slovy reklamy na pivo nebo fernet - novela o chlapech pro chlapy.
— Pavel Mandys, HOSPODÁŘSKÉ NOVINY, 13.6.2013