Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí...
"Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie.Kdyby se jí někdo zeptal,co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže.Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno.Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním,zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině?Nic.Opustila jednoho muže, protože ho chěla opustit. Pronásledoval ji pak?Mstil se jí?Ne.Její drama nebylo dramatem tíhy,ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno,ale nesnesitelná lehkost bytí."