Guillermo Cabrera Infante byl až do své smrti v londýnském exilu jeden z nejvtipnějších, nejsvobodomyslnějších, a proto i nejvíce podvratných kubánských spisovatelů. V ohňostroji slovních hříček, přesmyček a palindromů se řítí se třemi truchlivými tygry v kabrioletu po havanském nábřeží, osvětleném blikajícími neony nočních klubů a barů 50. let, vdechuje slaný mořský vzduch a radostně se opájí slastnou závratí noci a svobody. A vyznává se z lásky k životu, k jazyku, ke knihám, k filmům, k hudbě, k inteligenci – a také k Havaně a krásným ženám. Přeložila Anežka Charvátová.
Kubánec Guillermo Cabrera Infante(1929–2005) pocházel z chudé, politicky činné rodiny, sám se účastnil ilegálního odboje proti Batistovi. Nedokončil studia medicíny a žurnalistiky, pracoval v proslulém kulturním časopise Bohemia, kde publikoval své první povídky. Deset let před revolucí založil generační časopis Nueva Generación, v letech 1957–1960 byl šéfredaktorem časopisu Carteles, psal filmové kritiky pod pseudonymem Caín. Po vítězství Castrovy revoluce se podílel na organizaci nového kulturního života na Kubě, roku 1959 založil pondělní literární přílohu deníku Revolución, která se stala centrem mladých spisovatelů blízkých evropské a americké avantgardě; r. 1961 byla příloha zrušena. V letech 1962–1965 působil jako kulturní atašé v Belgii, po návratu na Kubu byl zatčen a čtyři měsíce vězněn, pak emigroval do Španělska, kde nedostal povolení k pobytu, nakonec se r. 1966 usadil v Londýně, kde žil až do své smrti. Psal romány, eseje, literární a filmové kritiky, fejetony, vždy svým typickým hravým, parodickým, neuctivým stylem. Byl průkopníkem nové podoby románu založeného zejména na jazyce, lidové mluvě, karnevalu, populární hudbě. Kromě mnoha jiných cen obdržel roku 1997 Cervantesovu cenu, „nobelovku“ hispánského světa.